Vznik a vývoj SÚJB

Činnost ČSKAE je završena zákonem ČNR č. 21/1993 Sb. (novela zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), kterým byl po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky s platností od 1.1.1993 jako nástupce ČSKAE a nový, nezávislý ústřední orgán státní správy a dozoru ČR při mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření zřízen SÚJB. Zákon obsahuje údaje o postavení SÚJB v systému státní správy ČR.

Důvodem založení SÚJB je vykonávání státní správy a dozoru nad využíváním jaderné energie a ionizujícího záření, stanovení základních podmínek zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, havarijní připravenosti a fyzické ochrany a výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie a při činnostech vedoucích k ozáření, vytvoření státem garantovaného režimu pro zajištění bezpečného ukládání radioaktivních odpadů a havarijní připravenost pro případ radiačních nehod.

Na Slovensku vzniká obdobná instituce, Úrad jadrového dozoru (ÚJD).

SÚJB sídlil spolu s bývalým Krajským obchodním soudem ve Slezské ulici 9 na Vinohradech v domě, kterému se přezdívalo "U dvou koulí". SÚJB má samostatný rozpočet, který schvaluje Parlament ČR. V jeho čele stál původně ředitel, později předseda (změněno na základě Usnesení vlády ČR č. 455 ze dne 18. srpna 1993) jmenovaný vládou ČR. Prvním ředitelem/předsedou SÚJB byl vládou ČR jmenován ing. Ján Štuller (7.1. 1993 - 30. 6. 1999).

S novým dozorem nastává i nová etapa normotvorné činnosti. Základním kamenem je zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (Atomový zákon), který svěřuje výkon státní správy a dozoru v oblasti jaderné bezpečnosti a při činnostech vedoucích k ozáření SÚJB a nově definuje jeho působnost a kompetence. Pokrývá mj. i do té doby nedostatečně ošetřenou problematiku havarijní připravenosti nebo nakládání s radioaktivními odpady.

Ministerstvu průmyslu a obchodu ukládá (§ 26 Atomového zákona), aby za tímto účelem zřídilo novou státní organizaci, Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). SÚRAO vzniká v roce 1997 jako organizační složka státu, jejíž činnost je financována z tzv. jaderného účtu.

Do Atomového zákona byly zakomponovány i závazky vyplývající z mezinárodních úmluv, jimiž je ČR vázána.

V červenci 1995 byla působnost SÚJB rozšířena do oblasti ochrany před ionizujícím zářením (zákonem č. 85/1995, kterým se doplňoval zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti SÚJB). SÚJB převzal příslušnou působnost a pravomoci Ministerstva zdravotnictví, Hlavního hygienika ČR a krajských hygieniků v ochraně zdraví před ionizujícím zářením a stal se tak orgánem vykonávajícím státní dozor v celé oblasti využívání jaderné energie a ionizujícího záření.

Ve stejném roce je založen Státní ústav radiační ochrany (SÚRO). SÚRO je rozpočtovou organizací zřízenou rozhodnutím předsedy SÚJB ze dne 26.5.1995 s účinností od 1.7.1995. Převážná část ústavu vznikla delimitací z Centra hygieny záření Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze, na jehož dlouholetou činnost navazuje. Základními funkcemi SÚRO jsou zajištění odborné, metodické, vzdělávací, informační a výzkumné činnosti související s výkonem státní správy v ochraně před ionizujícím zářením na území České republiky. Obsah činnosti je podrobně upraven statutem z 15.11.1995, který vychází z úloh státu jako garanta přiměřené radiační ochrany. Ředitel ústavu je přímo podřízen předsedovi SÚJB, který jej jmenuje a odvolává.

SÚRO sídlí v Praze a má pobočky v Ostravě (specializace na radiodiagnostiku), Hradci Králové (radonová problematika a přírodní radionuklidy v životním prostředí), v Brně (monitorování umělých radionuklidů) a v Ústí nad Labem (monitorování umělých a přírodních radionuklidů).

Hlavní činnosti SÚRO lze rozdělit do několika oblastí:

• monitorování obsahu a distribuce umělých radionuklidů v životním prostředí a v potravních řetězcích v souvislosti s provozem jaderně-energetických zařízení, problematika vnitřní kontaminace;
• lékařské expozice, tj. používání zdrojů ionizujícího záření v radiodiagnostice a radioterapii; včetně zajištění činnosti;
• přírodní zdroje, tj. sledování a hodnocení ozáření obyvatelstva z přírodních radionuklidů (zejména radonu) a hodnocení radiačních rizik.

Od července 1996 bylo na SÚJB v provozu Krizové koordinační centrum (KKC), které plnilo funkci pracoviště havarijní připravenosti a krizového řízení SÚJB, zabezpečovalo nepřetržitou službu styčného místa pro Českou republiku a související aktivity. Bylo přímo podřízeno předsedkyni SÚJB. Nyní jeho funkce převzalo Oddělení monitorování a krizového řízení.

Na Oddělení monitorování a krizového řízení je zajištěn on-line příjem dat z jaderných elektráren, stejně tak disponuje programy, které jsou schopny na základě aktuálních dat predikovat vývoj potenciální radiační události. Akceschopnost krizového štábu je prověřována pravidelnými i neplánovanými cvičeními (interní, mezinárodní, cvičení organizovaná provozovatelem jaderných zařízení). Oddělení monitorování a krizového řízení je rovněž nepřetržitě napojeno na síť včasného zjištění (SVZ). Sloužící styčný důstojník společně se SÚRO má tak prakticky okamžitou informaci o nestandardní radiační situaci z celé ČR.

Vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na prostory se ve stejném roce SÚJB stěhuje ze svého původního sídla ve Slezské ulici 9 na Vinohradech do nově rekonstruované budovy na Senovážném náměstí v Praze 1, kde sídlí dodnes.

Významným obdobím v historii SÚJB byla výstavba a spouštění jaderné elektrárny Temelín (ETE). Rozsáhlou povolovací a inspekční činnost tohoto údobí završila povolení pro fyzikální a energetické spouštění ETE. Pro 1. blok ETE bylo rozhodnutí o fyzikálním spouštění uděleno 5. července 2000, energetické spouštění bylo povoleno 31. října 2000 a o zkušebním provozu rozhodnuto 10. června 2002. Termíny rozhodnutí pro 2. blok ETE se datují ke dni 4. března 2002, 24. června 2002, resp. 14. dubna 2003.

V roce 1999 přichází změna ve vedení SÚJB, kdy je na vlastní žádost odvolán dosavadní předseda SÚJB, ing. J. Štuller a do funkce předsedy nově jmenována ing. Dana Drábová, PhD. (1. 11. 1999 - 6. 10. 2025).

V roce 2000 (se zákonem č.249/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 19/1997 Sb.) byla působnost SÚJB dále rozšířena na výkon státní správy a kontrolu v oblasti zákazu chemických zbraní.

Ve stejném roce dochází k vytvoření Státního ústavu jaderné, biologické a chemické ochrany (SÚJCHBO).

SÚJCHBO byl původně zřízen předsedou SÚJB jako státní příspěvková organizace SÚJB. Jeho činnost byla financována z větší části ze státního rozpočtu a částečně ji pokrývaly výnosy z expertizních činností. K 1.1.2007 byl přetransformován na veřejnou výzkumnou instituci, SÚJCHBO, v.v.i., v souladu s požadavky zákona č.341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucí a na základě Zřizovací listiny vydané Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Ode dne nabytí účinnosti zákona č. 292/2025 Sb., dne 30. 8. 2025, vykonává zřizovatelskou funkci ke Státnímu ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i., Ministerstvo vnitra.

V roce 2002 SÚJB na základě zákona č.281/2002 Sb. přebírá i kontrolu nad oblastí zákazu biologických a toxinových zbraní.

V květnu 2005 přichází přijetí zákona o inspekci práce (zákon č. 253/2005 Sb.) a zodpovědnost za technickou bezpečnost jaderných zařízení přechází na SÚJB.

V roce 2011 zahájil SÚJB práce na komplexu nové atomové legislativy, s cílem implementovat do českého práva nová mezinárodní doporučení, čerstvé požadavky právních předpisů Euratomu a poznatky nabyté aplikací dosavadní právní úpravy. Významným milníkem při tvorbě nového atomového zákona byla havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, která v následujících letech přinesla řadu globálních regulatorních zlepšení k posílení jaderné bezpečnosti. Legislativní proces SÚJB završil přijetím zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon, který nabyl účinnosti 1. ledna 2017, a série prováděcích právních předpisů. Dosavadní právní úprava zůstala účinná pouze ve zbytkové podobě, která stanovuje pravidla odpovědnosti za jadernou škodu.

Ke dni 18. 2. 2026 byl předsedou SÚJB jmenován Mgr. Štěpán Kochánek.