Státní systém evidence a kontroly JM

Vedení státního systému evidence a kontroly jaderných materiálů

Oddělení pro kontrolu nešíření jaderných zbraní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v souladu s § 3 odst. 2 písm. n) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vede státní systém evidence a kontroly jaderných materiálů a údajů a informací v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je česká republika vázána.

Základem mezinárodního systému evidence a kontroly jaderných materiálů je modelový text dohody mezi Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a státem (například: Českou republikou) či skupinou států (například: EU) o uplatňování záruk uzavřené na základě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Tento systém je založen na povinnosti států deklarovat vůči MAAE veškeré jaderné materiály (plutonium, uran, thorium) nacházející se na území nebo pod kontrolou dotčeného státu, vést jejich evidenci, provádět kontrolu a přijmout ze strany MAAE jejich fyzické ověřování včetně kontroly způsobu nakládání s nimi. Tento systém je vybudován na přísné evidenci jaderných materiálů a pravidelném hlášení jejich inventurních stavů a všech změn jejich inventury. K tomuto účelu musí státy vytvořit tzv. Státní systém evidence a kontroly jaderných materiálů (SSAC), který požadované údaje soustřeďuje, zpracovává a předává MAAE. Přijatá hlášení a skutečný fyzický stav ověřuje MAAE prostřednictvím svých inspektorů a na základě analýzy získaných údajů a informací následně potvrzuje prohlášení států o výlučně mírovém využívání jaderné energie.

Česká republika je smluvní stranou NPT a jako stát nevlastnící jaderné zbraně uzavřela s MAAE příslušnou dohodu o uplatňování záruk na základě této smlouvy. V souladu s ustanovením článku 7 této dohody má vytvořen příslušný SSAC. V České republice byl takový systém, v souladu s ustanovením Atomového zákona článku 3 odstavce 2 písmen a) a n), vytvořen na Státním úřadě pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Detailní legislativní úprava tohoto systému je pak provedena v nařízení Komise (Euratom) č. 302/2005vyhlášce č. 213/2010 Sb.

Výše popsaný zárukový systém založený na evidenci a kontrole deklarovaných jaderných materiálů úspěšně fungoval více než třicet let. Zkušenosti z počátku devadesátých let však ukázaly, že má-li mezinárodní zárukový systém úspěšně fungovat i nadále, musí být schopen odhalit i nedeklarované jaderné materiály a utajované činnosti související s jejich nelegálním využitím. S cílem umožnit naplnění takového požadavku přijala Rada guvernérů MAAE v květnu 1997 modelový text tzv. Dodatkového protokolu k dohodám o uplatňování záruk.

Údaje a informace poskytnuté státem podle tohoto protokolu o těžbě a zpracování uranové a thoriové rudy, výrobě nebo dovozu příslušných jaderných technologií, nejaderném využití jaderných materiálů, případném zpracování vysoce a středně aktivních radioaktivních odpadů a o plánech v oblasti jaderného palivového cyklu, včetně výzkumných a vývojových aktivit, poskytnou MAAE možnost odpovědně porovnat oprávněnost konkrétních požadavků a kroků daného státu ve vztahu k jím deklarované činnosti.

Česká republika podepsala Dodatkový protokol v roce 1999, zapracovala jeho požadavky do své národní legislativy a ratifikovala tento protokol v roce 2002. V současné době je Dodatkový protokol v České republice úspěšně naplňován. Tím se Česká republika zařadila mezi státy usilující o přechod na tzv. integrovaný zárukový systém, jehož podstatou je dosažení maximální efektivnosti a rapidního snížení kontrolních zárukových opatření.